když něha omylu vnímání
co z krajek mlhy svítání
v záři nekonečna utkána
když ta hořkost sna
v purpuru nadcházející noci
své zámky smutku staví
zjeví se tváři rosa
za hebkým závojem ukryta
a démantu s křišťálovou duší
pravda poznání
proč?
proč nespí
a proč jak ostatní
když slz rubínů krásnější
proč nepije ni vody, ni vína
proč ničeho nevnímá
proč na Zemi jí není
když si tolik přeji
a jen dál kráčí šedou